Miláčci

Milý, mazlivý hnědák, valach s nádhernýma očima. O kom mluvím ? O Cieszymirovi, který se teď už prohání po nekonečných pastvinách. Stalo se to 14. 10 . 2007. Běžela se 117. Velká Pardubická. Cieszymir byl v nějlepší formě a patřil mezi favority. Už v padocku si trenéři říkali: ,, Tenhle koník, může toho mého ohrozit, tak bacha na něj". Běžel za stáj Františka Holčáka, v sedle s žokejem Markem Stromským. Při přehlídce, kterou vedl někdejší vítěz VP, Peruán, se choval velmi klidně, prostě jako osřílený steepler, zvyklý na mnoho lidí.

Bylo odstartováno. Do předu se dere Maskul a Cieszymir běží za ním. Hravě zvládají první tři překážky. A na čtvrté přišlo drama. Maskul začal bočit a Cieszymir musel brzdit a z takového pomalého tempa se nemohl pořádně odrazit. Dopadl do příkopu za Taxisem a zlomil si nohu.

Naposledy zazněl Cieszymirův hlas,

Doufejme, že tohle neuvidíme zas.

Valášek musel být utracen,

A nárok na výhru ztracen.

Na památku krásného koníka Cieszymira.

Neříkam, že jsem Cieszymira znala osobně, dokonce jsem o něm nějak moc nevěděla, akorát jeden závod před VP, který běžel jsem ho pořádně zaregistrovala. Moc se mi líbily jeho oči a vůbec celkově vypadal v kondici. Ve VP jsem ho sledovala a jeho smrt mně vzala, ač jsem ho moc neznala. Předtím jsem to jméno už slyšela, takový typ jména není moc častý. Prostě se mi líbil.

Zdroj fotek - Zenon Kisza, Evizna a marinka na rajčeti - Romana Nevěřilová